NEOPLAN Skyliner je exkluzivní i všestranný zároveň to platí již od jeho debutu v roce 1967. Proto nepřekvapuje ani fakt, že nejkratším i nejdelším patrovým autobusem na světě se stal právě Skyliner. Autobusy z této modelové řady používali dokonce v NASA.
Americká NASA, průkopník výzkumu a techniky, definuje nejvyšší standardy v oblasti lidských i materiálních zdrojů. Pro výzkum vesmíru je totiž dobré pouze to nejlepší. Roku 1985 kosmická agentura tento svůj postoj vyjádřila prostřednictvím autobusů NEOPLAN Skyliner: flotila 14 „pozemských raketoplánů“ ze Stuttgartu několik let vozila miliony návštěvníků po úžasném komplexu NASA. A firma NEOPLAN přitom vytvořila rekord: poté, co pro japonský trh výrobce vytvořil nejkratší patrové autobusy na světě s délkou pouhých 9 metrů, tak double-decker pro NASA byly zase nejdelší na naší planetě – dlouhý 14,5 m, široký 2,60 a vysoký 4,10 m.
Tyto speciální verze známé pod označením Superskyliner měly čtyři nápravy, 106 sedadel a jak by se od NASA i očekávalo, jezdili podle precizního časového harmonogramu. Vozidla zastavovala u jednotlivých stanovišť exkurze a když návštěvníci na zastávce vystoupili, autobus pokračoval v cestě. Po skončení prohlídky je jiný autobus odvezl na další místo.
„Nevíme přesně, jak se o nás lidé z NASA dozvěděli, ale byl to pro nás mimořádně prestižní projekt,“ vzpomíná Bob Lee, bývalý ředitel a technik ve společnosti NEOPLAN. „My, malá německá firma, jsme měli dodávat autobusy pro NASA! Byli jsme nesmírně pyšní. „Kvůli homologaci pro americký trh však bylo třeba udělat několik úprav. „Vozidla musela mít dvě klimatizační jednotky. Kennedyho vesmírné středisko je na Floridě a horko od slunečních paprsků pod velkoplošnými okny by byl pro návštěvníky nesnesitelná, „dodává. Navíc okna se montovala tak, aby je v případě nutnosti bylo možné vytlačit v případě nutnosti z rámů ven a použít vzniklý otvor jako nouzový východ. Kromě toho bylo třeba rozšířit schody, instalovat reflektory s provozním napětím 12 V. Složitými testy musely projít i nárazníky. Bob Lee si na to dobře vzpomíná: „Po nárazu v rychlosti tří mil za hodinu (4,8 km/h) nesmělo dojít k žádné deformaci.“ Pohonný řetězec tvořily motory z Detroitu v kombinaci s automatickými převodovkami Allison, takže opravy a údržbu mohl provádět prakticky každý lokální servis. Americké partnery pravidelně navštěvoval majitel firmy Albrecht Auwärter osobně.
V těch dobách měla značka NEOPLAN na americkém kontinentu velký úspěch, což bylo další výhodou. Bob Lee předtím v roce 1981 pomáhal vybudovat první americkou fabriku. V roce 1985 měl německý výrobce autobusů a autokarů již dva závody v USA – a kromě nich samostatnou obchodní divizi Neoplan Coaches Sales Inc. Již tehdy měla firma osm smluvních partnerů, kteří se starali o vozidla vyrobená v Německu i ve Spojených státech. Byly to ty nejlepší podmínky na ideální spolupráci.
Nejdelší patrový autobus na světě však nepoužívala pouze NASA. Superskyliner si oblíbili i v Argentině, Chile a severní Africe. Pouze v Německu tyto verze nebyly povoleny. Přesahovaly totiž největší, předpisy akceptovanou, délku pro autobusy (bez kloubu), resp. autokary a také maximální poloměr otáčení, 12,5 m. Jenže to byla pro kreativního Albrechta Auwärter konstruktérská výzva. Nakonec ve Stuttgartu vznikl podvozek se zkráceným rozvorem a – poprvé v historii – se čtyřmi řízenými nápravami. Takové řešení pomohlo přesvědčit úřady, že ani delší autobusy nemusí překračovat maximální povolený poloměr otáčení. Konečně v dubnu 1993 byla maximální délka této kategorie autobusů v německé legislativě zvětšená na 15 m. A to je tečka za další kapitolou úspěšného 50 letého příběhu autokarů NEOPLAN Skyliner.
